Stanovisko stínového ministra zahraničí J. Zahradila k některým zahraničně-politickým aktualitám

Stanoviska a projevy

Česká politika vůči Blízkému východu a především vůči izraelsko-palestinskému konfliktu se vyvíjí katastrofálním způsobem. Ministr Kavan slepě kopíruje stanoviska Evropské unie a veškerou svoji aktivitu podřizuje jedinému cíli – získat co největší podporu především rozvojových zemí pro svoji kandidaturu na předsedu VS OSN. Premiér Zeman zastává stanoviska výrazně odlišná. Tento rozpor ve vládních řadách a de facto rozpad jednotné vládní politické linie výrazně poškozuje mezinárodní postavení ČR.
Vláda se chystá uzavřít jednání o bilaterální smlouvě mezi ČR a Vatikánem, aniž by bylo jasné, jaký je vlastně dohodnutý obsah. Během jednání vláda nepodnikla ani sebemenší pokus o informování Parlamentu či o konzultace např. se zahraničním výborem. Menšinová vláda tak ignoruje potřebu nezbytného konsensu v této klíčové otázce a riskuje diplomatický skandál, pokud by snad dohodnuté znění smlouvy obsahovalo formulace pro Parlament nepřijatelné a smlouva byla následně Parlamentem odmítnuta.
Projednávání vládního návrhu zákona o financování nákupu nadzvukových stíhaček v Senátu potvrzuje, že v této věci chybí široký politický konsensus. Přesto se vláda nadále snaží těsně před volbami za každou cenu protlačit tento zákon Parlamentem, byť třeba jen o několik málo hlasů. V situaci, kdy dochází k výraznému průlomu v rusko-amerických vztazích a k novému konstituování vztahů NATO-Rusko, ministr Tvrdík při odůvodňování vládního návrhu zcela nezodpovědně argumentuje údajnou hrozbou ze strany Ruska, což opět poškozuje mezinárodní postavení ČR.
Vláda předběžně uzavřela jednání s EK o kapitole regionální politiky, která se týká mj. budoucích finančních toků ze strukturálních fondů EU do ČR a to výrazně nižších, než bylo ještě před několika lety předpokládáno. Vláda přitom neměla zajištěn souhlas EK s postupným náběhem členských plateb z ČR do EU po našem vstupu. Teď se ukazuje, že může nastat situace, kdy se ČR po svém vstupu do EU stane čistým plátcem do EU, nikoliv čistým příjemcem pomoci z EU. To by zásadním způsobem změnilo naši pozici, protože právě příslib poměrně vysokých částek z fondů EU na rozvojové programy v ČR byl jedním z důležitých důvodů pro naše členství v EU.