Radiofórum

Z médií

Moderátor (Jan Pokorný): 

Evropský parlament schválil v tomto týdnu smlouvu o ústavě pro Evropu. Pro rezoluci vyjadřující podporu ústavě se vyslovilo 500 ze 677 přítomných europoslanců. 137 bylo proti a 40 se zdrželo hlasování. Hosty ve studiu jsou europoslanec Jan Zahradil z ODS a bývalý eurokomisař, Pavel Telička. Jan Zahradil považuje výsledek hlasování za úspěch těch, co byli proti ústavě. Předseda Evropského parlamentu byl zase nadšen z toho, že 500 hlasů bylo pro ústavu a řekl, že je vidět, že Parlament dosáhl politické zralosti. Jsou to tedy jenom účelové interpretace toho výsledku? 

Host (Jan Zahradil): 

Každý si ten výsledek bude interpretovat po svém. Já bych ještě mohl dodat na začátku, že těch hlasů proti nebylo 137, ale 139. Tam došlo k technickému nedopatření. 2 poslanci ODS se neobjevili na tom zápisu prvním a byli na něj dodány až dodatečně. Byl kolem toho určitý mediální otazník. Já se přece jenom domnívám, že zhruba 25% poslanců Evropského parlamentu, kteří se nevyjádřili pro tu ústavní smlouvu, není číslo zanedbatelné. Je to číslo, které nelze bagatelizovat ani marginalizovat a to že jasná většina, výrazná většina, byla pro tu ústavní smlouvu, to si myslím, že jsme všichni očekávali od samého začátku. V tom Parlamentu vládne a vládla v tomto ohledu velmi jednoznačná nálada. 

Host (Pavel Telička): 

Rozhodně ne účelově. Nemám důvod, ale myslím si, že ten výsledek je skutečně velmi přesvědčivý. Rozhodně bych nebagatelizoval ty počty proti. Je to prostě názor, se kterým je nutno počítat, ale pokud si dobře pamatuju, schvalování předchozích smluvních dokumentů, tak je to zatím nejlepší výsledek pro zastánce této smlouvy. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Mám zde v počítači zhruba 365 stránkový text smlouvy o ústavě pro Evropu. Přečetl jsem jej jednou. Přiznávám. Vy, kolikrát? 

Host (Jan Zahradil): 

Já jsem jej přečetl už nevím kolikrát, protože jak známo, seděl jsem v onom konventu, který tu smlouvu sepisoval, seděl jsem v různých pracovních skupinách, takže některé části jsem přečetl vícekrát, některé méněkrát, ale rozhodně to bylo více než jedenkrát. 

Host (Pavel Telička): 

Komplexně jednou, ale obdobně jako pan poslanec Zahradil. Jednotlivé části vícekrát pro nejrůznější potřeby, takže nevím, kolikrát by to bylo, ale komplexně od A až do Z jednou. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

V této souvislosti jste toho názoru, že v případě, že by se česká politická reprezentace domluvila na tom, že by o ratifikaci Evropské ústavy měli rozhodnout občané České republiky v referendu, v referendu se měl z tohoto několika set stránkového textu udělat stručný, srozumitelný výtah a šlo by to vůbec? 

Host (Jan Zahradil): 

Myslím si, že by to šlo. Dalo by se to nějakým způsobem zestručnit. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Kdo by to měl dělat? 

Host (Jan Zahradil): 

To je velká otázka. Já jsem přesvědčen, že ta kampaň může být vedena nebo ta informační strategie může být vedena po různých liniích a že to nakonec zase bude po liniích jednotlivých politických proudů nebo politických stran, které budou akcentovat to, co v té ústavě považují za důležité, ať už v kladném nebo záporném smyslu slova. Já se obávám, že podobně, jako tomu bylo před referendem o vstupu do Evropské unie, pokud bychom tu záležitost nechali jenom a pouze na vládě, tak že se dočkáme velmi jednostranné interpretace té ústavní smlouvy. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Rozumím tomu dobře, když soudíte, že relevantní politické proudy u nás by měly udělat výtahy z oné Evropské ústavy podle svého zaměření? Zda jsou pro a zda jsou proti? 

Host (Jan Zahradil): 

Myslím si, že by to zhruba mohlo být tak a dokonce si myslím, že pokud vláda uvažuje o vyčlenění nějakých prostředků ze státního rozpočtu na tu informační kampaň, že by se dokonce, v tomto případě, měla chovat trochu jinak než před referendem o vstupu do 

Evropské unie a měla by měřit stejným metrem jak těm názorům pro Evropskou ústavu, tak těm názorům proti. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Myslíte si, že z tohoto komplikovaného textu by šel udělat nějaký, bezezbytku univerzální, stručný výtah, který by byl srozumitelný pro posluchače, pro budoucí rozhodovatele v referendu? 

Host (Pavel Telička): 

Vidíme ze skutečnosti, že ústavní smlouva ovlivní život našich občanů pouze implicitně. Myslím si, že z toho vyplývá, že bude velmi těžké takový jeden ucelený, universální soubor vypracovat. Ale souhlasím s tím, že v zásadě to jde. Domnívám se, že celá diskuse na toto téma, vůbec jak to postavit, bude zajímavá, bude složitá. Pan poslanec Zahradil se obává jednostrannosti vlády. Já zatím se toho neobávám. Dokonce bych řekl, že příliš toho není slyšet se strany vlády. Já se obávám jednostrannosti celé řady těchto politických subjektů. Obávám se toho, že ta diskuse bude vedena ideologicky, že bude klouzat po povrchu. Je to politický text, to je pravda, ale myslím si, že nedávno jistý profesor z university z Ústí nad Labem v reakci na článek europoslance pana Strejčka dokázal, že to nemusí být politické subjekty, protože jeho názory tam velmi dobře rozebral. Dokonce se ukázalo, že už žádná reakce není. Myslím si, že do té diskuse by měly vstoupit další subjekty. Doufám, že ta diskuse bude zodpovědná a že nebude vedena po rovině ideologických hran. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Pojďme teď udělat takový pokus. Vybral jsem z toho několika set stránkového textu několik pasáží. Vždy je ocituji přesně a poprosím o překlad. „Svěřuje-li v určité oblasti ústava Unii výlučnou pravomoc, může pouze Unie vytvářet a přijímat právně závazné akty a členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny nebo provádějí-li akty Unie.“ 

Host (Jan Zahradil): 

Znamená to, že v některých oblastech je to pouze Evropská unie a její orgány, které mohou stanovit regulační rámec, veškeré právní předpisy týkající se té nebo oné oblasti. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Z vašeho pohledu je to dobře nebo špatně? 

Host (Jan Zahradil): 

Mám-li to zestručnit tak, aby tomu rozuměl běžný posluchač, znamená to, že na některé věci už si národní parlamenty a národní vlády, zjednodušeně řečeno, ani nesáhnou a sáhne si na ně pouze ten orgán, který je na úrovni Evropské unie. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

K tomu máte výhrady? 

Host (Jan Zahradil): 

I k tomu, do určité míry. 

Host (Pavel Telička): 

S překladem souhlasím. Nikoliv se závěrem. Nemyslím si, že je to tak. V prvé řadě si myslím, že je třeba jednoznačně říci, že ve skutečnosti zde nedochází k nějakýmu zásadnímu rozšiřování kompetencí Unie. Nejsou žádné konkrétní oblasti, které se, jako celky nebo části, posouvají z té národní působnosti do působnosti Evropské unie. Ani v zahraniční politice. Ve skutečnosti, kde k tomu do jisté míry dochází, je v oblasti hospodářské a Měnové unie, kde se nás zatím ta otázka netýká. Je to rovněž v oblasti zahraničního obchodu. I kdyby tomu tak bylo, tak tam platí několik dalších bodů. Za všechny mohu uvést i roli a pozici národních parlamentů, které se dostávají do pozice, kterou dříve neměly. Oni mohou sledovat to, zda komise již takové návrhy předkládá, jestli skutečně ten princip subsidiarity, princip podle kterého je třeba napřed přijímat na regionální úrovni, když ne, tak potom na centrální úrovni a teprve když to není vhodné nebo není přidaná hodnota na té úrovni…. Oni mohou potom dát jasně najevo, když to bude jedna třetina z nich, že komise se zde dopouští něčeho, čeho se dopouštět nemá. Komise to musí potom přezkoumat. Je tam několik takových bodů, které ve skutečnosti posilují demokracii uvnitř Unie, posilují roli národních parlamentů, jsou tam možnosti i pro občany. Já nechci spekulovat o tom, jestli se dá milión občanů dohromady ve všech zemích Unie, ale mají tu možnost. 

Host (Jan Zahradil): 

Nevím, jestli to bylo tak docela srozumitelné pro posluchače, kteří to poslouchají. Já bych obě ta tvrzení pana Teličky rozporoval. Pokud jde o to první, že nedochází k žádnému výraznému posunu dalších pravomocí na evropskou úroveň z úrovně národní. Je ale zapotřebí doplnit B, že u celé řady těchto oblastí se odbourává právo národního veta a že se posouvají z dosavadní oblasti konsensuálního, jednomyslného hlasování do oblasti hlasování většinového. Co to znamená, tak k tomu se ještě dostaneme. Naštěstí to tedy není zrovna v té oblasti zahraniční politiky, ale k tomu se také dostaneme. Jsou tam záležitosti, které se spíše týkají těch ekonomických věcí, toho co dnes nazýváme prvním pilířem. Záležitosti související s ochranou spotřebitele, ochranou životního prostředí a těmito věcmi. Základní výhrada? Základní výhrada je ta, že některé věci a není jich málo, je jich dokonce několik desítek, přecházejí z možnosti rozhodování konsensem, ze stavu, kdy jeden stát může takové rozhodnutí zablokovat do rozhodování nějakou kvalifikovanou většinou. Do hypotetické situace, kdy některý stát může být nějakou většinou v Evropské radě přehlasován. Ještě druhá věc. Pokud jde o to právo národních parlamentů? Ty mají právo se vyjádřit k legislativě, kterou připravuje Evropská komise. Evropská komise nemá žádnou povinnost brát tento názor v potaz. Evropská komise, pokud ty parlamenty budou protestovat, jak tady řekl pan Telička, pokud jedna třetina parlamentu bude protestovat, že to co se připravuje, zachází příliš daleko, tak Evropská komise to může posoudit, může pokývat hlavou a může přijít za několik týdnů nebo měsíců s naprosto stejným návrhem a může se to opakovat do nekonečna. Není to tak jednoznačné, s tím právem národních parlamentů. 

Host (Pavel Telička): 

Budu na to reagovat. Já jsem rád, že pan poslanec Zahradil potvrdil, že to není o kompetencích. Tady k tomu nedochází a že se už vyjasňuje jeden argument, který padá velmi lichým způsobem, že je to o způsobu hlasování, o zefektivnění hlasování. Jsem rád, že bylo potvrzeno, že to je v prvním pilíři nebo to, co je dnes první pilíř, to je vnitřní trh. Pokud jsme a v tom je úplná shoda na české vnitropolitické scéně, že vnitřní trh je pozitivum, tak je logické, že tyto otázky musí být rozhodovány jiným způsobem než pouze jednomyslným, pokud nechceme blokovat fungování toho vnitřního trhu. Velmi stručně k té druhé poznámce. Evropská komise samozřejmě není tím vázána. Já jenom říkám, že tady je určitý posun pozitivním směrem k národním parlamentům, ale nedovedu si představit, že Evropská komise nebude brát v úvahu názor více než jedné třetiny členských států. Seděl jsem v Evropské komisi a musím říci, že je to pro mne velmi těžko představitelný. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Vy jste, pane Teličko, mluvil o jednom milionu občanů. Tady jste narážel na tu pasáž, v níž se praví. „Nejméně jeden milión občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení ústavy.“ I tady bych vás poprosil o překlad do češtiny. 

Host (Pavel Telička): 

Já to řeknu velmi zjednodušeně. V budoucnu, bude-li smlouva ratifikována, vstoupí v účinnost, tak bude moci jeden milión a více občanů … 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Podstatného počtu členských států. Co je to podstatný počet? 

Host (Pavel Telička): 

To asi odpoví pan Zahradil, který se těch jednání účastnil. Já si myslím, že to znamená více než tři, čtyři, pět států. Netroufnu si v tomto směru to rozebírat, protože sám to přesně nevím. Je to poněkud neurčité ustanovení a já dokonce připouštím, že to ustanovení sice představuje určitý pokrok, ale dost si dobře nedovedu představit, jak toto bude fungovat. Je to spíše politicky deklaratorní záležitost, která by byla asi použita pouze ve výjimečných případech. Nemyslím si, že nalezne široké uplatnění. 

Host (Jan Zahradil): 

Podstatná část členských států? To bych vám nedokázal vysvětlit, stejně jako vám to nedokázal vysvětlit pan exkomisař. Obávám se, stejně jako by vám to nedokázal vysvětlit nikdo z úřadujících politiků Evropské unie. Možná od každého z nich by se vám dostalo jiné odpovědi. Já nevím, proč to tam je. Já se domnívám, že je to tam proto, aby se vytvořila jakási větší iluze demokratičnosti Evropské unie, toho, že je tady přímý přístup občana k některému z orgánů Evropské unie. V tomto případě Evropské komisi. To, že vlastně může dojít k přímému apelu občanské veřejnosti na Evropskou komisi. Já to považuji, tak trochu, za lidové šidítko. Nedovedu si představit, jakým způsobem probíhá nějaká iniciativa, která sesbírá milión podpisů v podstatném počtu členů členských zemí Evropské unie k tomu nebo onomu tématu. Je možné, že tady mohou přijít ke slovu různé zájmové lobbyistické, nátlakové skupiny, které budou velmi dobře zorganizovány. Budou schopny něco takového na nadnárodní úrovni zorganizovat. Budou tlačit na přijetí té nebo oné normy. To je možné a v tom se dokonce skrývá i určité riziko, ale jinak mám pocit, že jde o deklaratorní záležitost, která praktického významu nemá a v dohledné budoucnosti mít nebude. 

Host (Pavel Telička): 

V tom se shodneme, že je to primárně deklaratorní, ale neviděl bych v tom riziko. Myslím si, že je to i důkaz toho, jak někdy vypadají kompromisy, když se rozhoduje konsensuálně. Já bych toto přičítal i tomu, že je velmi těžké se na něčem takovém shodnout, ale nepodceňoval bych legislativní mechanizmy uvnitř Unie. Já věřím, že pokud by určitá skupina přišla s něčím rizikovým, že Evropská unie má tolik pojistek v tom legislativním procesu, že v tom nevidím riziko, že by najednou jeden milión občanů v Unii znásilnil více jak 300 milionů jiných. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Pojďme k té části Evropské ústavy, která už představitelná je. Jak rozumíte funkci předsedy Evropské rady, jehož Evropská rada volí na 2,5 roku? 

Host (Pavel Telička): 

Nesouhlasím s tím, co je občas prezentováno v tisku, že toto je jeden ze symbolů, že se vytváří superstar v Evropě. Ve skutečnosti neznám jeden, jediný členský stát, kdy by k tomu chtěl vést. Spíše vidíme v uplynulých letech, když si to kdokoliv zanalyzuje, spíše trend opačný, kdy se posiluje snaha posílit ten národní stát na národní úroveň. Čím dál tím více politici se obávají toho, že problémy, které pro ně představují nebo nepředstavují politické body, že by do toho mohl vstupovat ještě někdo další. Ten problém já tady v nějaké krystalické rovině nevidím. 

Host (Jan Zahradil): 

Doposud je zvykem, že každá země, z těch členských zemí Evropské unie, předsedá Evropské unii na půl roku a že tedy její čelný představitel, prezident nebo premiér, je na tu dobu těch šesti měsíců, čelným představitelem Evropské unie. Tady je snaha tu dobu prodloužit. Vytvořit nějaké sdružené předsednictví, které bude mít jednoho člověka na 2,5 roků. Vadí to z jednoho, prostého důvodu. Myslím si, že v tom jsou skryta určitá zvláštní rizika, ale takové zvláštní symboly. O tomto člověku se, bůhví proč, neustále hovoří jako o prezidentu Evropské unie. Někteří kolegové se to snaží bagatelizovat tím, že jde o špatný překlad z francouzštiny, kde to slovo prezident, má universálnější význam než někde jinde. Já jsem přesvědčen, že to ale není náhoda. Ta Evropská ústava, která z hlediska právního žádnou ústavou není, protože je to prostá mezinárodní smlouva, ale přesto sama sebe nazývá ústavou nebo se o ní hovoří jako o ústavě. Plný titul je smlouva zakládající ústavu pro Evropu. Ta je velmi důležitá, protože jestliže se o té smlouvě hovoří jako o ústavě, jestliže se o člověku, který žádným prezidentem Evropské unie v pravém smyslu slova není, hovoří jako o prezidentovi, tak se tady záměrně vytváří určitá symbolika atributů, které náleží pouze státu, ačkoliv Evropská unie žádným státem není. Podobně je to s funkcí, možná se k tomu dostaneme za chvíli, ministra zahraničí Evropské unie, který není také žádným skutečným ministrem. Přesto se tak nazývá a přesto je tady snaha nebo byla tady snaha tu funkci nazvat nějak jinak a tato snaha byla odmítnuta. Některé země tam velmi striktně trvaly na tom, aby to byl ministr zahraničí. Takže toto je spíše symbolická rovina, která jakoby vybavuje Evropskou unii určitými atributy státu. 

Host (Pavel Telička): 

Tady jsem rád, že pan poslanec řekl, že je to určitá symbolika, že ve skutečnosti prezident Evropské rady nebude prezidentem, že ministr zahraničních věcí nebude ministrem. Já bych naopak doufal, že ta jeho pozice bude silnější než je narýsována nebo jak je interpretována. Ten překlad, jestli to je účelový nebo? Předseda Evropské komise je rovněž prezident a my tomu říkáme předseda a nějakým způsobem ho nevnímáme jako prezidenta nějaké evropské vlády. Tak bychom mohli pokračovat. Já vnímám předsedu Evropské rady jako subjekt, který bude řídit toto těleso po 2,5 roku. Dá tomu větší kontinuitu, ale tento člověk, tato osoba bude mít minimální kompetence a bude to předsedající toho orgánu. S tím já vůbec nemám problém. Naopak si myslím, že to povede k zefektivnění fungování tohoto orgánu. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Já teď před telefonickou částí zalistuju stručně v elektronické poště. Věru, že těch dotazů přišel na toto téma zatím největší počet. Josef Hlaváček, Praha 9. Podle posledního průzkumu je u nás 63% voličů pro ústavu. Znamená to tedy, že mezi touto většinou jsou silně zastoupeni i voliči ODS? Ptám se proto, že jestli se ODS nebojí ztráty svých preferencí právě pro své protiintegrační postoje? 

Host (Jan Zahradil): 

Já jsem přesvědčen, že občané, voliči umí diferencovat mezi evropskou problematikou a problematikou, která ovlivňuje výsledky v parlamentních volbách. Pokud nedojde k nějakému smísení těchto dvou témat, tedy tématu Evropské ústavy s tématem daňové reformy, administrativní reformy nebo penzijní reformy, tak to na volební výsledek ODS nebude mít rozhodně žádný vliv. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Proč je to pro vás i vnitropolitické téma? Neříkejte, že ne? 

Host (Jan Zahradil): 

Vnitropolitické téma to samozřejmě do určité míry je. Je to téma jiného rozměru nebo jiné úrovně než ta vnitropolitická témata ekonomická, která pro nás jsou teď hlavními, pokud jde o domácí politiku. My jsme se tady přece bavili o tom, že v politice se nedá uvažovat jenom v termínech zisků nějakých politických bodů, ale že politika je také v určitých principech. Když ponechám stranou tu diskusi o věcných záležitostech, kterou jsme tady teď řešili s panem Teličkou, tak ta Evropská ústava představuje určitý model evropské integrace, určitý nástřel toho, kam by se Evropská unie v budoucnu měla ubírat a bez ohledu na to, jak hluboko to dělá nebo jak nehluboko to naopak dělá, tak je určitým posunem k tomu komunitárnímu, prointegračnímu, nadnárodnímu modelu Evropské unie, což je přesně ten model, který my nesdílíme. My máme o evropské integraci jiné představy, které možná jinde budu mít příležitost vyložit. Není to ten model, který bychom sdíleli jako jediný, nevyhnutelný a nutný. 

Host (Pavel Telička): 

Já si myslím, že je to základní chyba toho generalizovat komunitární, nekomunitární, nadnárodní. Jsou oblasti, kde to smysl má, kde je přidaná hodnota, kde věřím, že je zastánce. Já věřím, že pan Zahradil a ODS mezi ně patří, zastánce fungování vnitřního trhu. Lze jednoznačně zdokumentovat, že to co kolega Zahradil nazval komentarizací má smysl, protože ve skutečnosti vede k transparentnímu, liberálnímu prostředí. Můžeme hovořit o hospodářské soutěží, státní pomoci, o fungování těchto institucí, kde i kvalifikovaná většina má smysl, protože jinak jeden subjekt zaretuje to, co se mu nebude líbit a přitom to může narušovat fungování vnitřního trhu a může se to negativně dotknout českých subjektů. Bude dobrý, když se půjde pod ten povrch. Já tady nejsou ale od toho, abych hodnotil, kdo se čeho bojí a jakých výsledků? Jinak si myslím, že pokud se ukáže, že v té diskusi zaznívají hlasy, které neprezentují z leva, zprava, od zastánců odpůrců, ať už je to od hlasování počínaje a něčím konče a budou budit dojem, že pokud nebude to, stane se toto a není to podloženo argumenty, tak ten volič to postupně rozpozná a tím, že se teď pohybuju hodně tam, kde si myslím, že ODS má voliče, je to docela zajímavý absolvovat některý ty diskuse. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Pojďme si poslechnout ten reprezentativní vzorek, protože i naši posluchači jsou také voliči. Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů. 221552155 a 221552255. Prosím o 4 telefonické otázky, protože bych rád vyhověl i těm posluchačům, kteří s námi korespondovali elektronickou poštou. 

Dotaz posluchače: 

Petr z Duchcova. Já bych chtěl říci panu Zahradilovi, že ten modrej pták chce překrejt celou Evropu. Když to vezmete, tak vám radil pan prezident, abyste ještě nepřijali ani normálně referendum. Chci říci, že jako volič ODS budu volit radši komunisty než vás, protože vy jste všichni trhlí. Protože vůbec tomu nerozumí. 

Dotaz posluchače: 

Karel, Ústí nad Labem. Pan Telička říkal, že Unie nám neporučí, v tom smyslu. Evidentně poručení je. Pan Šimonovský řekl, že když chceme zrušit jednodenní dálniční známky, tak musíme tuto otázku konsultovat s Unií. Moje otázka zní. Proč musíme konzultovat zrušení jednodenních dálničních známek? 

Dotaz posluchače: 

Brezinský, Karlovy Vary. Já si obou politiků nesmírně vážím. Škoda, že došlo k tomu, že pan Telička musel odejít. Chci ještě říci, že nejsem voličem ODS, ale na druhé straně se musím přiklonit k panu Zahradilovi a to z toho důvodu, že bývalý exprezident, když nás lákal do Evropské unie, tak nám sděloval. Když se budou přijímat nějaké jiné otázky, tak nezůstaneme nikdy mimo Evropskou unii. Proč nám dnes vyhrožuje Havel, že když neodsouhlasíme ústavu Evropské unii, tak zůstaneme na okraji, někde. 

Dotaz posluchače: 

Jaroslav z Mělnicka. Chtěl bych se zeptat pana Zahradila, jestli mu není podezřelé, že v posledních hlasováních ODS hlasuje velmi často ve shodě s komunistama. V posledním hlasování, o Evropské ústavě, se k nim připojil pan Železný a paní jeho bývalá hlasatelka. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Končím telefonickou část. Jak byste odpověděl na ten dotaz, který se týkal dálniční známky a nutné konsultace? 

Host (Pavel Telička): 

Je to dáno tím, že tato otázka je upravena směrnicí tak, aby provozovatelé těchto služeb na vnitřním trhu měli srovnatelné podmínky, tak vymezuje rámec, ve kterým se má pohybovat zpoplatnění té silniční sítě. Je tam několik aspektů. Je tam také aspekt proporcionality a v ten moment, kdy by došlo ke zrušení jednodenní známky, došlo by k navýšení té částky a ta otázka proporcionality je tady zcela na místě. Vychází to z platné právní normy, kterou jsme převzali. Je logicky, pokud chceme z ní vybočit a najít jinou cestu, že ty konsultace musí proběhnout, že nemůžeme podvádět další subjekty, ať už na mezinárodní úrovni nebo na trhu. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Souhlasíte s tím, že kdyby Česká republika se nepřipojila k ratifikaci onoho textu, že zůstaneme kdesi na evropském okraji? 

Host (Jan Zahradil): 

Já tuto interpretaci, která zazněla od více politiků, považuji za mimořádně nešťastnou, protože mi zavání zastrašováním veřejnosti. My máme situaci, kdy Evropská unie je tvořena souborem rovnoprávných členských států a rovnoprávných, bez ohledu na velikost a na počet obyvatel. Jestliže platí pravidlo, že všechny evropské smlouvy mají být přijímány jednomyslně, pak to platí i o Evropské ústavě a pak to samozřejmě musí platit pro každou zemi, která s tou ústavou nebudou souhlasit. Minulý týden jsem si se zájmem poslechl výrok pana Solany pro britské vysílání BBC v Londýně, protože o Velké Británii se velmi spekuluje jako o jedné zemi, která by tu ústavu mohla odmítnout. Pan Solana na dotaz, co se stane, když Velká Británie řekne ne, řekl že to nebude znamenat vyloučení velké Británie z evropské rodiny. Já jsem přesvědčen, že pokud to platí pro velký stát, jako je Velká Británie, pak to samozřejmě musí stejnou měrou platit i pro stát malý, jako je Česká republika. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Jak, pokud ano, si to interpretujete vy? 

Host (Pavel Telička): 

Já jsem výrok Václava Havla neslyšel. Myslím si, jestli je použit v rovině nějakého pátého, šestého argumentu, který upozorňuje na to, že musíme sledovat také, jak případně může být ovlivněno postavení České republiky už v současné době, kdy se objevujeme na titulních stranách evropského tisku, v případě neschválení, jak to ovlivní naši váhu, naše zájmy. Já si myslím, že je to legitimní, ale rozhodně bych to nepoužíval jako první nebo druhý argument. K tomu, co říkal Jan Zahradil, k tomu zastrašování? Já s tím souhlasím. Musím říci, že to platí i pro ODS. Dnes, když jsem měl možnost si přečíst určité články v českém deníku o hlasování, který jsou zavádějící, tak to je totéž. Říci, že váha České republiky padá tak, co to bude znamenat? Já mám pocit, že ty plytké argumenty, které mohou mít nádech zastrašování, slyšíme z jedné i druhé strany. Proto jsem v úvodu řekl, že ta diskuse by měla být věcná a bez ideologických hran. Co se týká vyloučení Británie a Česka? Souhlas, to je jednoznačné. Na druhou stranu si myslím, že Británie bude mít větší váhu než Česká republika a na to naši politici určitě budou pamatovat. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Několik otázek, které přišly elektronickou poštou. Z e-mailu od Alexeje Kubického. Je přinejmenším zvláštní, že se k evropské ústavě stavíte negativně stejně jako komunisté. Jak to vysvětlíte? 

Host (Jan Zahradil): 

Já myslím, jak v Evropském parlamentu, tak v českém Parlamentu se stává, že dochází k souběhu hlasování různých politických frakcí, kdy to hlasování je sice totožné u levice i u pravice, ale je totožné z odlišných důvodů. Je celkem jasné, že ODS bude mít jiné důvody pro zamítnutí nebo pro odmítání Evropské ústavy než komunistická strana. Pokud jsem dobře poslouchal pana Randsdorfa, tak ten sdělil, že KSČM je proti Evropské ústavě z toho důvodu, že příliš málo federalizuje Evropu, že příliš málo pravomocí přináší Evropskému parlamentu. Já se domnívám pravý opak. Já se domnívám, že integrace tak, jak je nastavena dnes, je tak asi právě na úrovni toho, co je ještě udržitelné a pokračovat v ní dále, byť i formou ústavní smlouvy, přinese spíše více potíží než více efektivity. V tom se asi právě rozejdeme s panem Teličkou, který tady několikrát o té efektivitě a o nutnosti usnadnit některé ty normotvorné procesy hovořil. Já myslím, že to je otázka k legitimní diskusi, kde je něco, když bych si vypůjčil od ekologů termín, trvale udržitelný rozvoj, tak pro tento případ, kde je trvale udržitelná hranice evropské integrace? Já se domnívám, že už jsme za ní. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

Otázka od Petra Bednaříka z Příbrami. Jestli by ODS nechtěla navrhnout, jak by taková Evropská ústava měla vypadat, když tato vám nevyhovuje? 

Host (Jan Zahradil): 

Mohu vám říci, že jeden můj britský kolega….. Existuje takový návrh a je dokonce k dispozici na internetu. Není to návrh ODS, je to návrh kolegy z britské konzervativní strany, který je jakousi obdobou té Evropské ústavy. Mně se velmi líbil. Podobný návrh vyšel před časem v časopise. Takže alternativní návrhy Evropské ústavy nebo nějaké smlouvy o Evropské unii existují. Bohužel jim není věnována patřičná pozornost ve veřejné diskusi. 

Host (Pavel Telička): 

Nevím, jestli jim není věnována pozornost? Za těma, v diskusi České republiky je to právě ODS, která ji dominuje. Já bych ji vnímal trochu jinak a to z hlediska obsahu. 

Moderátor (Jan Pokorný): 

To ale není problém ODS, to je problém jejich politických oponentů. 

Host (Pavel Telička): 

Jednoznačně ano. Problém ODS bych viděl v tom, co se už naznačil. Já věřím, že tuto otázku dokáže ODS dostat do diskuse, když bude chtít. Respektujme to, že byl silně většinový názor na půdě Evropského parlamentu, který je ve prospěch této ústavní smlouvy. To neznamená, že se tím mají občané této země řídit. Určitě to budou brát v úvahu a možná škoda, že jsme se nedostali k některým dalším věcem, které občas zaznívají. Třeba v budoucnu.