Jeden Astonův dluh

Z médií

Ve svém včerejším komentáři píše Aston (Neviditelný pes 11.ledna 2005) o údajných dvou dluzích ODS v souvislosti s jejím odmítavým postojem k euroústavě. Uvádí, že evropská ústavní smlouva komplexně upravuje pravidla fungování rozšířené EU, ovšem hned v této větě se mýlí. Není to pravda, tato pravidla jsou upravena již v předchůdkyni euroústavy, tzv. smlouvě z Nice. Rozšířená EU ke svému fungování žádnou ústavu nepotřebuje, evropské orgány mají dnes dostatek pravomocí na to, aby spravovaly svěřenou agendu řádně. Upřímně řečeno, mají jich dokonce až moc. 

Dále autor tvrdí, že argumenty ODS jsou prý emotivní, nevěcné. Sám jsem se podílel na vypracování jednoduchého argumentáře pod názvem „5 důvodů proč říci NE ústavě EU“ a další argumenty jsem zařadil do „Modré šance pro diplomacii“. Tvrdím, že jde o argumenty věcné a že pro jejich pochopení není ani třeba žádné speciální vzdělání v problematice EU. Například pan Novák a paní Procházková, na které se autor odvolává, bezpečně poznají, co zlého se jim přihodilo, až jim budou přistávat na hlavě další desítky zbytečných směrnic a regulací, otravujících život jim a jejich okolí, které z popudu Evropské rady vypracuje Evropská komise a posvětí Evropský parlament. Českým představitelům bude pak houby platné, že se proti takovým nařízením budou v Evropské radě stavět, protože podle euroústavy nebudou mít dost sil na to, aby je zablokovali a všechno tam pěkně poběží podle francouzsko-německého scénáře, podle něhož je ostatně střižen i onen euroústavní návrh. 

Jestliže někdo jedná emotivně a nevěcně, jsou to naopak zastánci euroústavy, kteří českou veřejnost vytrvale a hystericky zastrašují apokalyptickými scénáři v případě nepřijetí euroústavy: prý se bez ní buď EU zhroutí, nebo vyloučí tzv. kverulanty (ano, tak se o nich mluví) ze svých řad. A jsme u poslední Astonovy výtky – ODS prý dluží občanům vysvětlení, co se stane, pokud řeknou euroústavě NE. 

Nuže, pokud je EU demokratickým společenstvím rovnoprávných států, české NE nebude a nemůže mít pro nás žádné fatální následky. Protože evropské smlouvy se mohou měnit jen jednomyslně, bude to znamenat, že české NE je NE pro všechny a tedy NE euroústavě jako takové, která potom nevstoupí v platnost. Ostatně, nedávno to potvrdil v Londýně jeden z představitelů EU J. Solana, když řekl, že případné britské NE euroústavě by neznamenalo vyloučení Británie z evropské rodiny. Platí-li to pro Británii, pak pro Českou republiku to musí platit také. Nebo snad ne? 

Ovšem pokud EU není demokratickým společenstvím rovnoprávných států, pokud je společenstvím, kde se jedná mocensky a silově, kde „neposlušní“ mohou být trestáni politickým a ekonomickým tlakem a kde se různým státům měří různě, v závislosti na jejich velikosti a síle – pak je možné samozřejmě všechno, včetně toho, že uvedené prostředky budou použity i proti České republice. 

Ale do takové EU jsme přece nevstupovali? Nebo snad ano? Tady zase dluží odpověď zastánci euroústavy, včetně Astona, všem ostatním.