Mám nadále ambici na křeslo ministra zahraničních věcí

Z médií

* Volby do Evropského parlamentu se kvapem blíží. Jak odhadujete šance ODS?

Pořád stejně – průzkumy veřejného mínění nám přisoudily zhruba třetinu hlasů, tedy osm mandátů. Více křesel bychom považovali za výrazný úspěch, méně by byla ztráta. Rozhodující však bude účast. 

* Proč kandidujete vy osobně?

Vyplynulo to ze situace a z funkcí, které jsem v ODS zastával – Unií jsem se zabýval dost dlouho, abych byl považován za fundovanou osobu. Evropská problematika teď bude nějaký čas středem zájmu, a to je dost dobrý důvod, abych se zrovna já postavil do čela kandidátky. Dodávám, že to však neznamená moje zmizení z vnitropolitické scény. 

* Teď jste mě trochu předběhl: jste totiž stínový ministr zahraničí – nebude vás tedy angažmá v Unii stát vliv doma? Vzdálenost přece jen hraje roli.

Jsem přesvědčen, že ne. Za prvé členem stínové vlády budu i jako europoslanec a za druhé zůstanu členem vedení ODS. Novelizovali jsme stanovy tak, aby předseda skupiny europoslanců – a na tuto funkci budu aspirovat – byl i členem grémia. Je veřejným tajemstvím, že kvůli těmto dvěma funkcím už nebudu na podzim kandidovat na funkci místopředsedy ODS. To by bylo nadbytečné. 

Pokud domácí parlamentní volby, ať už předčasné či řádné, vytvoří situaci, že se ODS bude podílet na sestavování vlády a třeba si i nárokovat křeslo ministra zahraničí, tak tuto ambici mám i nadále. A v tom případě bych se z Bruselu vrátil do Černínského paláce. 

* Stále jste mi neodpověděl na problém vzdálenosti: jak často budete v Bruselu a jak často v ČR?

To lze vyvodit z frekvence zasedání výborů, jednání poslaneckých frakcí a plenárních schůzí. I v tom nejvytíženějším případě to vychází tak, že zhruba polovinu měsíce strávím v EP, druhou v Česku. Z hlediska nutného pobytu v Bruselu není zátěž taková, jak si to někdo představuje. Rozhodně to neznamená se tam odstěhovat natrvalo, nebo tam trávit třicet dní v měsíci. 

* Přesto mnoho mladších poslanců z EP odchází právě proto, že se prý z něj stává odkladiště pro starší politiky a že skutečnou kariéru lze udělat jen na půdě národních parlamentů.

To je ale chyba a je na čase tuto praxi změnit. Do EP musí přijít dynamičtější generace, a právě to by nové země měly nabídnout. Zejména v menších zemích, jako jsou Finsko, Řecko či Nizozemsko, však není přechod z národní politiky do evropské a zpátky tak neobvyklý. U velkých států jako SRN či Francie to problém je a ten, kdo odešel do EP, se zpravidla do domácí politiky nevrátil. 

* Ještě před referendem o vstupu jste říkal, že členství v EU je sňatkem z rozumu, nikoli z lásky. Je to tak i s vaší kandidaturou?

Tady už kategorie rozumu či lásky příliš neplatí. Je to výsledek úvahy, která vede k tomu postavit co nejlepší nebo nejreprezentativnější kandidátku a od samého začátku si vytvořit nějakou pozici, která bude jasně definovaná. Znovu opakuji: je to něco, co náleží do mého zahraničněpolitického portfolia, a proto považuji za přirozené, že jsem se toho ujal právě já. 

* A pozici budete definovat jak?

Ta je definovaná už dlouho – když si vezmu všechny volební programy od roku 1996, tak veškeré priority evropské politiky prosazujeme stále stejně. A pokud jde o samotný program, s nímž jdeme do EP, ten zveřejníme až příští pátek. Půjde o stručnou, věcnou a rozhodně ne konfrontační záležitost. Budou v ní popsány cíle, kterých chceme dosáhnout, a prostředky, jakými toho chceme dosáhnout. 

* Ještě ke kandidatuře – jak jste připraven na práci v EP?

Předpokládám z minulých zkušeností, že dobře. Od roku 1998 až do letošního roku jsem byl vedoucí české parlamentní delegace do EP. Poté jsem rok a půl seděl v Konventu a od loňského května jsem jedním z pozorovatelů, tedy těch, kteří nemají statut plnoprávných poslanců, ale nastoupili jako, řekněme, stínoví poslanci. 

* A jak byste porovnal fungování českého a bruselského parlamentu?

Rozdíly jsou značné: EP má přes sedm set poslanců, mluví se tam více než deseti jazyky, frakce sestávají z několika stovek lidí z různých zemí a je složité hledat programové průniky. Odpovědnost EP je jiná. 

* Třeba i vyšší?

Prostě jiná. To neznamená nutně vyšší. Europarlament má kontrolní pravomoci vůči Evropské komisi a rozpočtové i legislativní kompetence. V každém případě je to odpovědnost, která se týká výrazně většího teritoria, vlastně celé EU. 

Na druhou stranu politický život, to znamená vyjednávání, kompromisy, uzavírání různých koalic, je v EP stejný jako kdekoli jinde. 

* Někteří poslanci Evropské lidové strany-Evropských demokratů (ELS-ED) se nechali slyšet, že ODS mezi sebe nechtějí. Senátor Josef Zieleniec vás kvůli názorům na Unii pokládá za extremisty…

Negativní názory pocházejí výhradně z německé části ELS. A dokonce bych si troufl říci, že z bavorské CSU. 

* Jinými slovy – od lidí, kteří nesouhlasí s čs. prezidentskými dekrety?

Samozřejmě, to leží v pozadí odporu vůči ODS. Pro nás také tkví problém v tom, že plánujeme spolupráci s frakcí, v níž je strana, která by otevřeně chtěla něco měnit na poválečném uspořádání. To je jeden z důvodů, proč tam nevstoupíme jako členská strana. Hodláme však využít stanov ELS, které umožňují členství v tomto klubu i poslancům ze stran, které nejsou příslušníky ELS. Navíc podle novelizované verze si mohou zachovat určitou programovou autonomii, zejména v otázkách institucionálního uspořádání EU, což nám vyhovuje. 

Kritická slova o ODS tedy beru spíše jako bilaterální česko-německou záležitost vycházející z tábora bavorské CSU. Doufám, že si tito lidé uvědomí, že žít neustále z minulosti se nedá, a že dokonce jejich postoje mohou zhoršit česko-německé vztahy, respektive vše, co bylo vykonáno za posledních deset let. 

Je ale logické, že jako nejsilnější pravicová strana v ČR se budeme hlásit k nejsilnější pravicové politické frakci v EP. Nese to však s sebou i obtíže. 

* Je to ale pragmatické, ne?

Samozřejmě že máme zájem na tom být členy nejsilnější frakce, ale zase bych to nerad popisoval jako pragmatický krok. Zejména v ekonomické oblasti je řada programových průniků. To, že se třeba nedohodneme na federalizaci Unie, je jedna věc; ale to, že se velmi dobře shodneme na zásadách, jak by se měly reformovat evropské ekonomiky či systém sociálního státu, je věc druhá. Tady programové priority docela dobře souzní. 

* Přesto se v Unii mluví o tom, že spojení ELS a ED je účelové – pravice spolu drží, jen aby si po volbách zachovala většinu. Některé lidovce pobouřil fakt, že ED, kde sedí britští konzervativci a kam směřuje i ODS, mají přístup k fondům ELS. Mluví se o vytvoření nové federalistické strany středu. Ta by prý mohla z ELS odloudit část poslanců, a tak připravit pravici o proklamované prvenství ve volbách.

Slyšel jsem, že někteří poslanci chtějí opustit ELS právě proto, že jim připadá příliš heterogenní a málo federalistická. Chtějí založit frakci, která by se zaměřila na prosazování evropské federace. Týká se to zejména křesťanskodemokratických stran z Belgie a Itálie. Tyto partaje však disponují několika málo poslanci. Nejsem si jist, zda taková iniciativa má vůbec naději na úspěch, a o tom, že by měla nějaký výrazný vliv, se dá pochybovat. 

* Pozici pravice tedy neohrozí?

Neumím předpovědět výsledek voleb. Může se stát, že rozdíl mezi jednotlivými frakcemi bude jen několik hlasů. V tuto chvíli je ELS-ED ve výrazném předstihu před socialisty. Je na každé straně, aby si rozmyslela, s kým chce spolupracovat, jestli spíš chce být velkou rybou v malém rybníce nebo naopak. 

* Některé zdroje mi prozradily, že vám je ale bližší Svaz pro Evropu národů.

To je určitě frakce, kde jsou zajímavé strany, například irská Fianna Fáil, která už v zemi vládne velmi dlouho a vybudovala si tam bezkonkurenční postavení. Tato frakce však trpí tím, že je malá a slabá, a také její názorová rozrůzněnost je skutečně na pováženou. ODS dává přednost za prvé silné frakci, za druhé programovému průniku a za třetí tomu, abychom v EP mohli něco ovlivnit.