O vlastních kostlivcích ve skříni Zieleniec mlčí

Z médií

Nezávislý senátor a bývalý člen Konventu Josef Zieleniec se opět obsáhle rozepsal o tzv. evropské ústavě (LN 9. 1. Předčasné nadšení eurofobů). Nic proti tomu, debata nad tímto dokumentem je potřebná ze všech možných úhlů a pohled pana senátora na zmíněný dokument je bezesporu stejně legitimní jako jakýkoliv jiný názor. V souvislosti s Konventem je však třeba Josefu Zieleniecovi stále připomínat jednu pro něj nepříjemnou a nemilou skutečnost, o které se on sám z pochopitelných důvodů – nezmiňuje, popřípadě se ji snaží opakovaně bagatelizovat. 

Zieleniec ve střetu zájmů 

Jako člen Konventu byl Josef Zieleniec – a to minimálně do jara 2003 většinovým spoluvlastníkem lobbistické firmy JZ+P (Josef Zieleniec + partneři), která poskytuje zákazníkům, tedy zejména firmám a ekonomickým subjektům, konzultační a poradenské služby v oblasti evropské legislativy, jednotného evropského trhu, podmínek podnikání v Evropské unii atd. (detailní náplň činnosti je k dispozici na webových stránkách firmy). Firma, kterou spoluzakládal a po určitou dobu byl také jejím jednatelem, je akreditována mezi oficiálními lobbisty při Evropském parlamentu, její bruselská pobočka sídlí ve stejné ulici jako Evropský parlament. 

Proti oficiálnímu, transparentnímu a veřejně deklarovanému lobbismu nic nemám. Je to součást parlamentního života snad ve všech parlamentech světa, ten Evropský nevyjímaje. Souběh politické funkce a lobbistických aktivit u jedné osoby je však podle mého názoru nepřijatelný. V případě Konventu Evropské unie šlo ještě o víc – o možnost ovlivňovat předpokládanou budoucí podobu Evropské unie. Návrh tzv. ústavní smlouvy, který dále posouval nadnárodní charakter Evropské unie a přiznával evropským institucím nové pravomoci, tak implicitně rozšiřoval operační prostor i pro poradenské, konzultační a lobbistické firmy typu JZ+P. 

Proto tvrdím, že angažmá pana Zieleniece ve zmíněné společnosti v souběhu s jeho členstvím v Konventu EU bylo jasným a neoddiskutovatelným střetem zájmů. Je samozřejmě problémem horní komory parlamentu, proč s tímto vědomím Josefa Zieleniece do evropského Konventu nominovala. 

Je to také problém české tzv. „investigativní“ žurnalistiky, která pranýřuje politiky za sebemenší poklesky. Proč zrovna o tomto případu vytrvale mlčí, na rozdíl od mluvků typu bývalého ministra Jana Kavana či expremiéra Miloše Zemana? Nebudu spekulovat bez důkazů, kde tkví kořeny setrvalé podpory českých médií právě Josefu Zieleniecovi. Je problémem strany, která si vetkla do svého štítu boj s klientelismem, proč si zvolila za svého lídra do eurovoleb právě zmíněného senátora. Je problémem nevládní organizace Transparency International, proč právě ve spolupráci s panem Zieleniecem připravuje návrh zákona proti střetu zájmů, který stanovuje mj. roční(!) karanténu mezi politickou a ekonomickou aktivitou v případě, že hrozí byť jen podezření z možného střetu zájmů. 

Josef Zieleniec označí tento článek za politicky motivovaný útok a součást předvolební kampaně, za projev nervozity či strachu ODS z možného volebního soupeře ve volbách do Evropského parlamentu. Ani jedno z toho není pravdou. Jde pouze o mé znechucení nad pokrytectvím těch, kteří rádi moralizují a pateticky kážou o zkaženosti české politiky, zatímco o vlastních kostlivcích ve skříni mlčí.