Evropu budeme dohánět dlouhá léta

Z médií

Přesně za sto dnů se stane Česká republika součástí Evropské unie. Jak to změní náš život? Dostanou se Češi, Moravané a Slezané za čas na úroveň svých západních sousedů, nebo naopak například konkurence pohltí malé živnostníky a v zemi zavládne ještě větší nezaměstnanost? Některé skupiny se budou mít lépe, jiné asi hůře, ale život většiny lidí se nyní ani v budoucnu příliš nezmění. To alespoň tvrdí první místopředseda a stínový ministr ODS Jan Zahradil, který našemu listu poskytl následující rozhovor. 

Sto dnů zbývá do vstupu Česka do unie. Lidé se stále více obávají zdražování, nezaměstnanosti. Jsou takové obavy oprávněné?

Myslím, že do určité míry ano. Je chybou vládních politiků, že na méně příjemné stránky našeho členství nepoukazovali. Například tento týden přijela do ČR skupina evropských kontrolorů, aby zjistila, zda se v potravinářských provozech dodržují hygienické normy. Některé provozy už byly i uzavřeny. Je jasné, že lidé z těchto provozů přijdou o práci. A pokud je jejich podnik jedinou firmou v regionu, zařadí se mezi nezaměstnané. Může dojít i ke zvýšení cen. Agrární komora upozornila, že třeba u některých mléčných výrobků to může být nárůst mezi deseti až třiceti procenty. To jsou ty nepříjemné stránky. Ale jinak si myslím, že nás po l. květnu nečeká žádná katastrofa. Že by se nezaměstnanost zvýšila ze dne na den o tři procenta nebo se zdražilo dvojnásobně, to se určitě nestane 

Dnes jsou u nás ceny potravin, energií, služeb nižší než v unii. Jak dlouho bude trvat, než se ceny vyrovnají?

Všechno se odvíjí od toho, jak je na tom ČR ve srovnání s průměrem unie. Když vezmu jako základní jednotku tzv. úroveň hrubého domácího produktu na hlavu, což znamená úroveň veškeré ekonomiky, všeho, co se u nás vyrobí, děleno počtem obyvatel, tak se dostanu na úroveň asi 62 procent, tedy necelých dvou třetin průměru EU. Znamená to, že ČR je asi o jednu třetinu méně výkonná než průměrný členský stát EU. A to i mezi členskými státy jsou velké rozdíly: jsou země bohaté, jako je Nizozemí nebo Německo, a země chudší, jako je Portugalsko nebo Řecko. Řecko vstoupilo do evropského společenství v roce 1981, to už je skoro 25 let, Portugalsko vstoupilo v roce 1986, to už je téměř 20 let, a ještě dnes nejsou na evropském průměru. Bylo by tedy naivní očekávat, že česká ekonomika do pěti nebo deseti let třetinový výpadek srovná. Já myslím, že to bude trvat déle, může to být 15, 20 i 25 let. Bude to záviset na tom, jak česká ekonomika poroste, jak osvícené vlády v této zemi povládnou, jaké ekonomické podmínky vytvoří. A v závislosti na tom, jak poroste ekonomika, porostou i platy a ceny. Proto neočekávejme, že by se ceny potravin vyrovnávaly evropskému průměru dnes, zítra, za pět let. To je nemožné, protože struktura příjmů tomu ještě dlouho odpovídat nebude, ani tomu nebude odpovídat ekonomická výkonnost. 

Kdy podle vašeho odhadu by se Česko mohlo stát i členem eurozóny, kdy budeme místo korunou platit i doma eurem?

To v tuto chvíli vůbec nedovedu odhadnout. Závisí to na plnění ekonomických kritérií. Politika této vlády nás od přijetí eura rapidně vzdaluje. Pokud by takový vývoj pokračoval, tak je to hudba daleké budoucnosti. Řeči, že bychom v roce 2009 nebo 2010 mohli mít euro, jsou dnes zcela nereálné. 

V čem tedy vstup České republiky do unie změní život obyčejného občana?

Určitě existuje skupina lidí, vzdělanější vrstva, která chce studovat nebo pracovat v zahraničí, která chce rozšířit své podnikání do zahraničí. Jsou tu akademici, vědci a výzkumníci, kteří na vstupu budou profitovat bezprostředně. Bohužel na tom bude profitovat i státní byrokracie, protože se dá očekávat nárůst počtu úředníků. Ale poměrně velký objem obyvatel ČR vstup do EU nijak zásadně nepocítí, ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Budou mít dojem, že se vlastně v jejich životech nic nezměnilo. Pokud to bude ovlivňovat jejich životy, tak spíš nepřímo. Tedy tím, že pokud poroste ekonomika, bude se zvyšovat životní úroveň obyvatelstva. Je ale třeba přiznat, že tu bude určitá vrstva obyvatel, sice myslím menšina, na které vstup do EU dopadne negativně. Budou to ty méně kvalifikované, nízkopříjmové skupiny obyvatel, žijící v regionech, kde podniky, které je zaměstnávají, zkrachují, a oni nebudou mít možnost sehnat práci. 

Právě možnost studovat a pracovat v zahraničí považuje mnoho lidí za jednu z největších předností vstupu do unie.

Tomu se usmívám, když slyším vládní politiky říkat, že je přece bezvadné, když bude moci studovat nebo pracovat v zahraničí každý, kdo bude chtít. Těžko si dokážu představit, že milion českých studentů se vydá okamžitě studovat na zahraniční univerzity nebo osm milionů pracujících se vydá za hranice za prací. Podle nejrůznějších analýz zájem o práci v zahraničí, třeba i v příhraničních oblastech s Německem a Rakouskem, kde je navíc uvaleno přechodné období, se týká několika desítek tisíc lidí. Je třeba se tedy na to dívat střízlivě. 

Připomněl jste přechodné období, čeští občané v některých zemích stejně nebudou zatím moci pracovat. ODS upozorňovala, že ČR nevstoupí do unie jako plnoprávný partner, protože řada základních práv se jí za- tím nebude týkat. Neznehodnocuje to naše členství v unii?

Neřekl bych, že ho to znehodnocuje. Do EU jsme prostě vstoupit museli. Ale vstup deseti členů zásadně mění celou tvář unie. Přicházejí sem země, které prošly posledních 40 let komunismem, a jejich ekonomická výkonnost je výrazným způsobem nižší než průměr unie. Česká republika, jak už jsem říkal, má třetinovou ztrátu, a to jsme na tom ještě po Slovinsku nejlépe. Ale pak jsou země, které mají ztrátu poloviční, nebo více než poloviční jako Polsko nebo Maďarsko. Těmto zemím bude trvat desetiletí, než se dotáhnou na evropský průměr. To znamená, že budou dlouhou dobu jen příjemci unijní pomoci, nebudou moci výrazným způsobem přispívat do společného koláče. Tyto země také dlouho nebudou součástí eurozóny. Minimálně psychologicky to vytváří nerovnoprávné postavení. Proto myslím, že to, čemu říkáme vícerychlostní Evropa, v tuto chvíli už existuje. 

ODS i vy osobně jste zastáncem spíš integrace volného trhu než politické. Nicméně integrace Evropy jde směrem politicko-ekonomického sjednocování.

Ekonomická integrace, propojování trhů je dobrá věc a sama o sobě vylučuje možnost nějakých násilných konfliktů. Když se obchodovalo, mělo to hojivé účinky pro mezinárodní prostředí, vznikalo méně konfliktů. Myslím, že vznik jednotného trhu a evropského ekonomického společenství jednou provždy v Evropě vyloučil možnost ozbrojených konfliktů a násilných řešení. Teď jde o to, zda a do jaké hloubky postupovat v integraci politické. Pochybnosti, které má ODS, se týkají toho, zda některé státy, teď nebudu jmenovat, ale všichni víme, o koho se jedná, se nesnaží použít politickou integraci jako jakýsi nástroj toho, aby získaly v Evropě dominantní vliv a aby ji přetvořily v jakousi jimi ovládanou politickou mocnost hráče na světovém kolbišti. My bychom jako malá nebo střední země byli pouhými statiky. Takové představy Evropy se nelíbí nejen nám, ale asi nikomu. Někdo říká, že cesta, jak zabránit dominanci mocností, je tzv. federalizace Evropy, co nejužší sjednocování států do smluvního krunýře. My jsme zastánci odlišné koncepce. Říkáme, že ekonomická integrace stačí a že pokud by se mělo prohlubovat integrační tempo, tak spíš v ekonomické oblasti. A politická suverenita, zejména zahraniční a obranná politika, by měla zůstat v rukou národních vlád. To jsou dva odlišné pohledy, které nelze nikterak sloučit. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Ale nedohoda nad evropskou ústavou dává spíš za pravdu nám jako stoupencům volnějšího modelu nebo vícerychlostní Evropy. To znamená, že v Evropě budou existovat skupiny států, které budou integrovány v různých oblastech do různé úrovně jako menu, ze kterého si bude možné vybírat. Naprostá unifikace, zejména politická, by byla pro Evropu v tuto chvíli podle mě neprůchodná. 

Současné Špidlově vládě jste vyčítali postup v přístupových jednáních i postoj k návrhu euroústavy. Pokud bude ODS ve vládě, bude postupovat jinak než současná vládní reprezentace?

To záleží na tom, kdy bychom se do vlády dostali, jak daleko by postoupil proces evropské integrace a jaké otázky by byly na stole. Podmínky našeho vstupu jsou dané, neměnné. Pokud bychom mohli ovlivnit jednání o uspořádání EU, budeme se snažit je ovlivnit v tom duchu, jak jsem popsal. Určitě bychom také prosazovali, aby EU nebyla konkurencí USA, ale aby Spojené státy doplňovala ve snahách o stabilizaci světového pořádku, a ne se pokoušela hrát si na svém vlastním písečku. Jsme koneckonců součástí jednoho euroatlantického civilizačního okruhu. 

Kdyby však byla přijata euroústava, jejíž návrh jste kritizovali, v současné podobě, co byste doporučili občanům, kdyby měli v referendu tuto ústavu schvalovat?

To je předčasná otázka. Evropskou ústavu nepovažujeme za prioritní problém, protože i rozšířená EU může bez větších problémů fungovat i bez ní. My jsme prošli složitou transformací v 90. letech, také přizpůsobování Evropské unii byl docela bolestivý proces, schválili jsme vstup do EU za určitých podmínek. Teď máme právo si vydechnout a trochu se s unií sžít, poznat na vlastní kůži, jak to v ní chodí. Pak se můžeme bavit, jak a jakým způsobem to chceme měnit. Já snahu některých států změnit pravidla unie ještě před vstupem nových členů považuji za velmi nešťastnou a krátkozrakou, protože to vyvolává napětí. Ale jestliže bude většinová vůle vést Evropu tím nebo oním směrem, Česká republika by nemohla stát jako osamělý běžec někde stranou a snažit se jako desetimilionový stát zablokovat vývoj EU, nebo do toho soukolí hodit nějaký písek, aby se to celé zadřelo. Takovou pozici nějakého kazisvěta rozhodně nemáme v úmyslu hrát. 

Stále mluvíme o tom, co nám přinese vstup do EU. Ale mohou ČR a další kandidátské země přinést také něco EU kromě toho, že se zvětší společný trh?

Myslím, že ano, jinak by k tomu rozšíření vůbec nedošlo. Rozšíření Evropu dále stabilizuje. A pak naše zkušenost se 40 lety centrálně řízeného hospodářství nám může pomoci, abychom sdělili naším kolegům v EU, že některé jejich záměry a opatření v ekonomické oblasti, byť dobře míněná, k dobrému výsledku nevedou.